Bububu, ty starý lachtane!

Tak nám ti soudruzi z KLDR provedli malý jaderný testík vodíkové pumy. A já jsem si vzpomněl na pohádku. Tak vám ji povím.

Byl, žil, jeden starý lachtan. Byl nejen starý, ale  i silný a měl i náležitě ostré lokty a taky zuby. Na části pobřeží a v zátoce kde žil, užíval si ten starý lachtan, odborníky zvaný alfasamec, neomezené moci. Pářil se se samicemi dle svého výběru a chuti, kdy chtěl a kolik chtěl. V moři vyháněl slabší samce ze svého rajónu a vybíral si ty nejtučnější a největší ryby k obědu, večeři i snídani. Neštítil se sebrat i svým samičkám nějaké to sousto, které se mu zdálo chutnější, než to jeho. Vládl tak neomezeně na svém kusu pobřeží a naparoval se nad ostatní lachtany. Dokonce i nad další alfa samce, kteří vládli v sousedství jeho pobřežní říše zase na dalších částech pobřeží a v dalších zátokách. Ale tomu starému lachatnovi to bylo málo a chtěl se pářit i se samicemi těch sousedních starých lachtanů, a lovit tučné ryby i v jejich zátokách. Jenže i ti sousední staří lachtani-alfasamci měli taky sílu a ostré zuby. Jen ostré lokty jim občas chyběly a tak se většinou spokojili se svou částí pobřeží a se samicemi a rybami ve svých zátokách. Jen ten náš starý lachtan pořád přemýšlel, jak by mohl sebrat sousedním lachtanům co nejvíc. Jednou se potkal s potulným dentistou, nějak se stalo, že dali řeč a ten dentista, neboli zubař, lachtanovi poradil, ať si nechá udělat větší a ostřejší zuby, že tak snáz ty sousední alfa-lachtany přemůže. Starý lachtan byl nadšený a zubař taky, protože získal prima kšeft. Udělal hned lachtanovi nové umělé zuby jako meče ostré a jen o kousek kratší, než jsou kly mrožů. A ten starý lachtan s novými zuby si začal na své sousedy troufat a vyhrožovat jim a cpát se stále víc na cizí části pobřeží. Jenže sousední alfasamci nebyli tak blbí, jak si starý lachtan myslel a taky si pozvali zubaře, aby jim udělali větší a ostřejší zuby. Ale zubaři nebyli z levného kraje a tak si nové zuby mohli dovolit jen někteří lachtani. Ti chudší se museli spokojit se svými původními zuby a doufat, že je samci se zuby novými, nechají co nejdéle na pokoji, nebo jim budou chodit jen za mladými samičkami a tučnými rybami a neseberou jim  rovnou celé pobřeží. Klepali se tak pořád strachy a kdo mohl, šetřil na zubaře, aby si taky nechal udělat nové zuby. Ale když těch zubatých lachtanů začalo být nějak víc, zamysleli se a svolali sněm a tam se rozhodli, že je třeba zabránit, aby si i další lachtani pořídili nové, ostřejší a větší zuby. Komu by oni pak vyhrožovali, kdyby měli ty nové zuby všichni, že ano? A tak se společně usnesli a ostatním nařídili, aby si už nikdo nepořizoval nové zuby, protože je to nebezpečné a někdo by mohl nedopatřením někoho zle kousnout. A tak to taky chvilku vydrželo. Jenže ti lachtani bez nových zubů, kterým se začalo obecně říkat bezzubí (přestože zuby měli, ale jen svoje původní), tak ti bezzubí lachtani měli pořád z těch zubatých lachtanů strach a tak se semtam stalo, že si někdo přece jen, zpravidla potají, taky pořídil nové lepší zuby.  To ale zubaté lachtany štvalo a ostře protestovali a vyhlašovali sankce a embarga a blokády a takové ty různé věci, které odkoukali od lidí. A tak těch zubatých lachtanů nepřibývalo, protože zubatí lachtani dobře hlídali zubaře, aby se jim netoulali po pobřeží. A každého zubaře, který se tam objevil, hned slušně požádali, aby se odebral na severní polokouli, protože na severní polokouli žijí lachtani jen v ZOO a tam to těm zubatým lachtanům z jihu nevadilo. Ale přece jen se stalo, že si jeden chudý lachtan, ano, ten, kterému zrovna starý lachtan nejvíce vyhrožoval, našetřil na zubaře, dokonce ho nějak propašoval na své pobřeží a nechal si taky udělat krásné nové zuby! Ale to se potázal se zlou! Strhl se nehorázný křik, ba přímo lachtanní řev! To starý lachtan protestoval po celém svém i sousedním pobřeží proti tomu, že si chudý lachtan nechal taky udělat nové zuby! A svolával sněmy ostatních zubatých lachtanů a vyhrožoval chudému lachtanovi, že ho zcela zničí a zničí i jeho pobřeží, protože to si chudí lachtani přece nesmí dovolovat, aby si nechali dělat nové zuby, i kdyby měli ze starých zubatých lachtanů stokrát strach a i kdyby jim vyhrožovalo sto zubatých lachtanů, natož když jim vyhrožuje jen jeden! A starý lachtan řval a řval a spřádal plány, jak se s tím chudým lachtanem vypořádat, protože na něho si přece nikdo nesmí dovolit dělat: Bububu, ty starý lachtane!

A jak ta pohádka skončila? To ještě nikdo neví, ale poučení z ní plyne jediné, ale o to poučnější. Když si váš soused, kterému vyhrožujete samopalem, koupí loveckou pušku, tak je to od něj sprosté, protože to prostě slušní lidé nedělají, aby si kupovali pušky. I kdyby měli ze sousedů a jejich samopalů strach až na půdu.