Lidový slovníček: Demokracie a demokratura
Demokracie je prý forma vlády, ve které se všichni občané rovně podílejí - přímo nebo nepřímo (prostřednictvím volených zástupců) - na navrhování a přijímání zákonů, kterými se řídí jejich společnost. Pojem pochází z řeckého δημοκρατία (dēmokratía), "vláda lidu", což je složeno z δῆμος (dêmos) -svobodný občan země a κράτος (kratos) - vládnout.
Neexistuje žádná obecná shoda jak definovat demokracii, přičemž rovnost před zákonem, politická práva a právní stát jsou uváděny jako důležité znaky demokracie už od antiky. Tyto principy se projevují v nároku všech občanů na rovnost a rovný přístup k zákonodárství. Například v zastupitelské demokracii má každý hlas stejnou váhu, každý občan může být volen či volit a právo volit je chráněno ústavou.
Necháváme na zvážení každého čtenáře do jaké míry se cítí být odpovědný například za přijímání zákonů naší vlasti, kterými je povinen se řídit nejen on, ale i všichni další občané bez rozdílu.
Velmi často se používá teze, že demokracie je prý jen jedna, a to demokracie bez přívlastků, takže pojmy jako lidová demokracie, nebo socialistická demokracie jsou nesmysl. Podle této teze ovšem je logicky nesmyslný také pojem liberální demokracie.
Naše západní civilizace se neustále ohání demokracií jako klackem, kterým lze ospravedlnit jakýkoliv nátlak (politický, ekonomický, ale často i vojenský) na státy, které se podle našich měřítek nechovají údajně demokraticky. Oháníme se ovšem klackem, který ani nedokážeme přesně a jasně definovat.
Mnohem zajímavější, než demokracie je ale pojem demokratura.
Demokratura je nově vytvořený výraz, složený ze slov demokracie (demos - lid; kratos - vládnout) a diktatura (z latiny: dictator) Tímto výrazem (demokratura) je označována diktatura, vydávající se za demokracii
Švédský spisovatel Vilhelm Moberg ve článku "Švédsko - demokratura?" otištěném 14. prosince 1965 v deníku Dagens Nyheter demokraturu asi jako první na světě definoval:
"V demokratuře jsou zachovány obecné svobodné volby, svoboda slova je sice také formálně zachována, ale politika a média jsou ovládána systémem, který má zařídit, aby pouze určité názory byly veřejně diskutovány. Důsledkem je, že občané žijí ve společnosti ovlivněné neobjektivními obrazy skutečnosti. Útlak nevhodných názorů je dobře skrytý, volná debata zaškrcená. Nicméně nutno dodat, že společným rysem všech demokratur je skutečnost, že většina lidí se v takovém státě nedomnívá, že by žila v demokratuře."
Stručně a jasně jde o diktaturu, která oficiálně odlišné názory dovoluje, ale pokud je nezastáváte, jste označováni za nepřátele demokracie, pokroku, humanismu, za cizí agenty, tupou masu, idioty, nevzdělané stádo atd. Většina občanů proto své skutečné názory tají, aby nebyla osočována z výše uvedených nectností, média zaujímají jednotný "správný" názor, prezentují skutečnost jediným "správným" způsobem, diskuse je povolena, ale jen v rámci onoho jediného "správného" pohledu na svět kolem nás. Společnost tak žije v bublině jediného správného "světonázoru" (krásný termín z období budování socialismu v naší vlasti) a vše odlišné je označováno za špatné. Přitom si občané vůbec neuvědomují, že nežijí ve svobodné demokratické společnosti, ale ve společnosti, diktující jim jediný správný pohled na svět okolo nich - tedy v diktatuře.
K pojmu demokratura bych rád připojil ještě jeden nový pojem, který se (dle mého názoru) hodí na českou společnost, jak ji známe z uplynulých tří desetiletí. Je to pojem urinodemokrat. Jde opět o složené slovo a to ze dvou výrazů:
urina - neboli latinsky - moč
demokrat - člověk, který se na každém kroku ohání demokracií, ať už skutečně, či naoko
Z toho pak plyne, že urinodemokrat je člověk, který vyčuraně zneužívá demokracie ke svým vlastním sobeckým cílům.