Kde udělali soudruzi chybu?
K této úvaze mne vedou čistě sobecké důvody. Stárnu a různé neduhy se mi vyhýbají stále méně. Marodím čím dál víc a lepší už to prý nebude.
Tak jsem si dnes přečetl další variaci na nedostatek zdravotnického personálu. Nevím kolikátou za posledních možná 1o-15 let. Je okurková sezóna, tak přicházejí na řadu osvědčená "témata". Tohle je jedno z témat sice recyklovaných, ale aspoň hovořících k nějakému společenskému problému. Sestřiček je málo a jejich vzdělání je nedostatečné, stejně jako jejich ohodnocení. Nevím, kde udělali soudruzi kapitalisté chybu a proč neviditelná ruka trhu nefunguje líp, než ono "nefungující" plánovité hospodaření. Pokud mne paměť neklame a moje manželka, zdravotní sestra (nejdřív na interně okresní nemocnice a později v ordinaci praktického lékaře) mi nelže, měla problém, aby se v osmdesátých letech dostala po maturitě do špitálu. Dvakrát smlouva na rok, teprve pak na neurčito. Jo, sestřičky měly zájem o práci a nemocnice si mohly vybírat. Nová sestřička se samozřejmě zaučovala od základů. To se dělo už za Bati a ve všech oborech. Lidové rčení říká, že "žádný učený z nebe nespadl" a ani skvěle vyučený slévač, nebo obráběč se nikdy ve škole nenaučili všechno, co přináší praxe a navíc v konkrétním podniku. Ani dvě stejné slévárny nejsou nikdy zcela stejné a nemocnice jakbysmet. Stejně jako chemičky, nebo konstrukční kanceláře atd. Zaměstnavatel si přirozeně vždy své zaměstnance průběžně školil podle potřeb na stále složitější přístroje, nové postupy, seznamoval je s pokroky a objevy ve oboru. Na co by taky byla sestřička, která by se průběžně nedovzdělávala stejně, jako páni doktoři? Někdo si snad myslí, že by lékaři pracovali laparoskopicky a spolupracovali se sestřičkami, které by o laparoskopii neměly ani potuchy? Dnešní "vysokoškolsky" vzdělané sestry se snad nebudou muset průběžně vzdělávat? Vystačí si s dnešním vyšším vzděláním až do smrti? To snad ne! Na specializace byly odjakživa vzdělávací ústavy. Třeba sestřička, která šla speciálně k "cukrovkářům" byla zaměstnavatelem vyslána na doškolení, zpravidla na dálkové studium, s tím, že se zavázala po vyškolení nějakou dobu odpracovat u zaměstnavatele, který jí zvýšení kvalifikace na své náklady umožnil.
Ale zpět k problému. Proč to fungovalo už za první republiky a nefunguje to teď? Kde udělali soudruzi kapitalisté chybu? Ale hlavně - dá se vůbec napravit?