O sexuální dračici, odvážných Uhrech a Češích někde na okraji dějin

Předevčírem odvysílala Česká televize druhý díl koprodukčního filmu o nejvýznamnější panovnici Habsburské monarchie Marii Terezii. Film je opravdu skvěle natočený, moc hezky se na něho dívá, konečně se objevilo něco zajímavého a řemeslně zvládnutého a to je v současné prabídné televizní a filmové tvorbě důvod k oslavám. Sázka na styl "á la" seriály Borgiové či Tudorovci, kde sex je nezbytnou součástí děje, inspirovaného historickými událostmi, se i zde osvědčil. Ale...

Jistě neměl být dvoudílný životopisný film naučným dokumentem, určeným ke studiu dějepisu. Přesto se zde vyskytuje zcela zásadní nepravda, či snad dokonce lež. V závěru druhé části české verze, v čase cca 1:20:24, se objevuje titulek: "Válka o rakouské dědictví trvala 7 let. Marie Terezie svoje země uhájila." Není to pravda. Když pomineme ztrátu několika držav v severní Itálii, pak výsledkem Války o rakouské dědictví bylo uzavření Cášského míru (1748) a s tím spojená dost zásadní věc pro České království. Totiž ztráta tradičních částí Zemí Koruny České - konkrétně téměř celého Slezska i s Kladskem. Tyto země byly totiž nedílnou součástí českého státu už od Přemyslovců. A toto, tehdy vyspělé a bohaté území, musela Marie Terezie přenechat Prusku. Ano, pro rakouského diváka vypadá panovnice ve filmu jako zachránkyně Habsburské říše, Maďaři se hrdě vypínají, jak jejich magnáti pomohli zachránit Habsburskou monarchii. Jen se jaksi zamlčuje, že Marie Terezie uhájila "své" země, ale přenechala podstatnou část "našich" tradičních území - Zemí Koruny České - císařskému Prusku. O všem se ve filmu hovoří, dokonce o údajné ochotě panovnice sexuálními službami "uplatit" uherského magnáta. Jenom ona fakta, pro Česko tak bolestná a podstatná, ta se divák, dokonce ani český, nedozví. Nechci vidět za vším spiknutí, ale v posledních "svobodných"desetiletích se rojí stále více nejen uměleckých, ale dokonce i dokumentárních snímků, které zamlčují, či dokonce falšují fakta. Tvrdá, nezpochybnitelná fakta, nikoliv interpretace historických událostí! Je s podivem, že všechny tyto případy překrucování dějin, jsou vždy v neprospěch České republiky, nebo v neprospěch slovanských zemí, zejména těch, kde nedominuje náboženské vyznání římskokatolické. Já odmítám slyšet trávu růst. Jako občana této země, kterou já osobně nazývám vlastí, mne ale všechna podobná opominutí a nepřesnosti přinejmenším znepokojují.