Pohádka o čápech a božské voděkterou sepsal podle vyprávění dávných cizozemských kronik Karel Dommorský

Milé děti, povím vám pohádku o tom, co se stalo v jedné zemi, daleko od Čech, Moravy i Slezska. Byl jednou jeden čáp. Přiletěl odkudsi ze sousední země a usadil se právě v té zemi, která je tak daleko od Čech, Moravy a Slezska. A ten čáp si tam tak nějak normálně létal, opravoval každý rok svoje hnízdo, staral se o potomky, a když viděl něco k snědku, tak to snědl, jako to všichni čápi dělají. A protože potravu sháněl v místech, kde si sháněli potravu i ostatní ptáci a dokonce i některá zvířata nelétavá, občas mu něco uteklo, nebo mu někdo něco sezobl či sežral zrovna před nosem, lépe řečeno, před zobákem. A on měl zlost, stejně jako mívají zlost všichni čápi, kterým někdo něco sežere přímo před zobákem, či dokonce za zadkem. Ale ten čáp brzy zjistil, že místní čápi jsou chytří a už dávno se domluvili za mírné všimné s faráři a biskupy, preláty a kardinály, aby ti pravidelně promluvili s Pánembohem a svatým Petrem, aby jim z nebes seslali vždycky nějaký ten vydatnější déšť. A když skutečně pořádně zapršelo, stála voda dlouho na polích a čápi tam taky stáli, svýma dlouhýma nohama po kolena ve vodě a vesele lovili všechno, co voda vyhnala z doupat a úkrytů. Ale menší ptáci a dokonce i některá zvířata nelétavá, ti všichni měli na takovém poli vody a starostí až nad hlavu, protože v takové záplavě utřeli zobáky a tlamičky, neb by se jinak utopili. A tak tedy i ten náš čáp, stejně jako ostatní místní čápi, začal taky chodit za faráři, preláty, biskupy a tak dále a taky vždycky přinesl nějaké to všimné, aby podpořil pravidelné deště právě v místech, kde hnízdil. A tak na to ti čápi a faráři a biskupové a... no prostě všichni ti zainteresovaní byli za dlouhá léta zvyklí, že v celé zemi pršelo jen tam, kde to potřebovali čápové. Jinde byl stále větší suchopár, ptáci tloukli zobáky o ztvrdlou zem, z obojživelníků se stávali obyčejní plazi a přírodovědci dokonce objevili několik ryb, které se geneticky nechaly modifikovat na obojživelníky. A jen čápi se v té zemi měli pořád líp a líp. Protože čápi jsou chytří. Ale ten náš čáp si jednou všimnul, že faráři a biskupové a... však víte kdo, chtějí stále větší "všimné" a přitom ty dohody s Pánembohem a svatým Petrem čím dál víc odbývají. A když mu jednou v jeho regionu skoro týden ani nekáplo, ten čáp se naštval a řekl si, že by se mohl obejít bez všech farářů, biskupů, prelátů a kardinálů a mohl by si to s Pánembohem a svatým Petrem domluvit přímo sám. A měl by tak zajištěný pravidelný déšť a ještě by ušetřil. Tak začal studovat na teologické fakultě v Pilsenu (což je město daleko od Čech) a protože byl pilný, stejně jako mnoho farářů a biskupů před ním, tak se mu taky, jako jim, povedlo vystudovat za necelý rok a on sám, protože měl nejen posvěcený diplom, ale byl taky chytrý a měl dost peněz, tak se stal brzy farářem. A začal si sám s Pánembohem a svatým Petrem domlouvat pravidelný déšť tam, kde potřeboval a kolik potřeboval. Jenže to se samozřejmě přestalo líbit nejen farářům, biskupům, prelátům a kardinálům, kteří přišli o část svého všimného, ale taky ostatním čápům. Ti totiž začali závidět našemu čápovi, že on právě na všimném ušetří, zatímco oni ne. A navíc se jim zdálo, že déšť v působišti tohoto čápa je častější, delší a vydatnější a čápovy děti silnější, vypasenější a jeho hnízdo pevnější a úhlednější a čápova družka (protože čápi manželky nemají, a to ani tehdy, když čáp není farářem), tak nějak hezčí a snad dokonce mladší, než ty jejich. A tak mu tedy ti ostatní čápi záviděli a chtěli mít taky pořád víc deště, ale ono to nešlo. Pánbůh měl totiž přesný seznam všech farářů a těch dalších důležitých osob, a podle toho svatý Petr přiděloval déšť. A na každého toho posvěceného potentáta vyšla přesně stanovená část dešťových srážek. Taky na čápa - faráře. A tak, zatímco každý ten farář či biskup musel ze svého přídělu podělit deštěm více čápů, ten náš posvěcený měl celý příděl pro sebe. A tak se mu dařilo dobře i tehdy, když si ostatní čápi museli sem tam utrhnout od zobáku, neb jejich příděl byl třeba právě pokrácen nějakým tím božským rozmarem, kdy si Pánbůh usmyslil, že deště bude míň, protože i ten malý ptáček potřebuje občas něco žrát a tak nemůže mít věčně vody až nad hlavu a je tedy třeba udělat občas trochu sucha. Bůh byl totiž divný a nechápal, že kdyby bylo pořád vody nad hlavu, malí ptáčkové by se utopili, nebo by nakonec umřeli hladem a sucho by vůbec nebylo třeba dělat, mohl by být pořád jenom déšť a vody nad hlavu - tedy pro čápy jen po kolena. Asi Pánaboha nějak navedl svatý František z Assisi, protože František je takový trochu infantilní (po česku dětinský) milovník ptáčků a krmí dokonce i městské holuby, přestože ti pak serou na církevní památky. Ale Pánbůh měl pro Františka pro tu jeho prostoduchost trochu slabost, a tak došlo občas i na ta sucha. Čímž tedy ti řádní a spořádaní čápové trpěli a strádali. A k tomu všemu ještě ten náš čáp, který svůj příděl nikomu dělit nemusel a když i náhodou pustil kapku vody také někomu jinému, tak jenom za tučné odstupné. Což se ostatním čápům už vůbec nelíbilo a tak začali u farářů a biskupů a dalších posvěcených osob toho čápa očerňovat a nosili všimné už ne na vodu, ale na to, aby Pánbůh tomu posvěcenému čápovi sebral posvěcení a diplom z pilsenské teologické fakulty, aby se hezky čáp musel vrátit zase mezi ně, ty obyčejné čápy, a pěkně zase musel, jako oni, se všimným za faráři, biskupy, preláty a kardinály. Protože všichni čápi si mají být rovni a mají vyčnívat nad ostatní ptáčky, ale ne jeden nad druhého! Takže ti čápové nejdřív očerňovali u farářů, u biskupů, prelátů i kardinálů, ale ono se to nějak míjelo účinkem. Církevní potentáti dál brali všimné, dál orodovali v nebi a malí ptáčci měli dál vody a starostí nad hlavu. Jenže potom čáp-farář kdesi řekl, že ti ostatní čápové faráře a další posvěcené potentáty tak trochu uplácejí, aby ti malí ptáčci měli vody až nad hlavu a čápové jen po kolena. A to neměl dělat, protože ty ostatní čápy to naštvalo ještě víc, než občasné sucho. To tak, aby na nich někdo nenechal pírko suché! A tak začali všude na oplátku rozhlašovat, že to on - ten posvěcený čáp vlastně ten déšť ukradl, protože si ho nezaplatil přes faráře a preláty, biskupy a kardinály, ale zařídil si ho rovnou u Pánaboha a možná se dokonce modlí jinak, než se modlí ostatní a vlastně tím Pánaboha i ostatní čápy, faráře, biskupy, preláty, kardinály a vlastně taky všechny ty malé ptáčky dočista podvedl. A určitě může nejen za deště, ale i za sucha a je to lump, kterého je třeba odsvětit a zbavit diplomu z fakulty v Pilsenu a to hned, dřív, než z něj Pánbůh třeba udělá biskupa, nebo nakonec, nedejbože! kardinála. To by pak mohli mít faráři, biskupové a podobní činitelé menší moc a řádní čápové míň deště. Jenže ony ty pomluvy mezi malými ptáčky moc nefungovaly, protože ptáčkové měli už plné zobáčky té věčné vody až nad hlavu a čápům a farářům a dalším zasvěceným, kteří se celého toho obchodu s deštěm účastnili, už po těch mnoha propršených rocích nevěřili. Proč taky věřit čápům, že se změní a přestanou si kupovat deště, když by z toho vůbec nic neměli, že ano? A proč věřit farářům, biskupům, prelátům a kardinálům, že přestanou brát všimné a nebudou už chodit nikoho přemlouvat, aby seslal trochu deště sem anebo tam, když by z toho ani oni nic neměli? To by ti malí ptáčci museli být buď naprosto mladí a bez zkušeností, případně trpět zapomnětlivostí, či být nenapravitelní optimisté, nebo úplní blbci.

A jak vlastně ta pohádka skončila, milé děti? To vlastně vůbec nikdo neví, protože ona ještě vůbec neskončila. A ať už jednou skončí tak, nebo tak, věřte, že malí ptáčkové budou mít nejspíš vody a starostí pořád nad hlavu. Alespoň všude tam, kde budou čápové a s nimi faráři, biskupové a preláti či kardinálové. Ať už bude nějaký čáp farářem, nebo jen obyčejným čápem.

A to je bezútěšný závěr pohádky o čápech a božské vodě, ze které možná neplyne vůbec žádné poučení, ale zcela určitě z ní taky neplyne žádná zábava. Tak na tu pohádku, děti, raději rychle zapomeňte, zalezte hluboko pod peřinku a spěte, ať se vám nezdají škaredé sny o čápech a božské vodě.