Pohádka zpod komína

Milé děti, povím vám pohádku, na kterou jsem si vzpomněl jednou, když jsem takhle seděl pod jedním komínem, na kterém bylo čapí hnízdo. I s čápem.

Byl jednou jeden volič. Žil v malé zemi, kde všechno bylo všech, ale o tom, jak se s tím bude hospodařit, rozhodovalo jen pár vyvolených. Ti vyvolení sice hospodařili se společným majetkem různě, krásně i hrůzně, ale co nikdy nedělali, bylo to, že by každému voliči sebrali jeho díl země a někomu ho darovali, nebo prodali. A kdyby třeba něco chtěli voličům, nebo sobě koupit v zahraničí, tak by to taky neudělali, jen aby neměli dluhy. A tak voliči v té zemi měli každý část společného majetku, který nebyl moc bohatý, ale neměli taky žádné dluhy. Jenže pak se to nějak zvrtlo, někdo voličům řekl, že by o společném majetku neměli rozhodovat jen vyvolení a tak ty vyvolené všichni společně vyhnali a voliči v té malé zemi si zvolili úplně nové vyvolené, kteří svatosvatě slibovali, že budou zemi řídit mnohem líp, než ti před nimi. A volič byl spokojen, že konečně půjde všechno jen k lepšímu a společný majetek bude růst a každý volič bude také bohatší. A ti noví vyvolení taky hned s tím novým hospodařením začali. Vzali ten společný majetek a začali ho rozdávat. Nejdřív těm, kterým byl kdysi jejich majetek sebrán a dán do společného majetku. Pak těm, kteří této zemi kdysi škodili a za trest jim byly jejich majetky sebrány a dány do společného majetku. A taky těm, kterým žádný majetek nikdy nepatřil, ale měli dost drzé čelo, aby se o nějaký ten majetek přihlásili. Ale to nestačilo, pak začali ti noví vyvolení další společný majetek prodávat. Nejdříve místním voličům. A protože ti voliči, kteří dřív vlastnili majetek společně, neměli peníze, tak jim na koupi toho jejich společného majetku banky půjčily. A tak si ti voliči kupovali na dluh to, co jim vlastně už desetiletí patřilo. Ale těm vyvoleným se zdálo, že těch peněz z toho prodávaného majetku není dost a tak nabídli společný majetek taky do zahraničí. A protože v zahraničí byli lidé, kteří měli hodně peněz, tak kupovali ten společný majetek a ten už nebyl společný, nepatřil všem voličům v malé zemi, ale patřil jen některým místním voličům a spoustě zahraničních nevoličů. A protože někteří ti zahraniční nevoliči chtěli co nejvíc ušetřit, tak začali kamarádit s těmi novými vyvolenými, radit jim, půjčovat peníze, dávat dary a vůbec se je snažili všemožně přesvědčit, aby jim prodávali ten majetek ještě mnohem levněji, nebo třeba i dávali zadarmo. A místní noví vyvolení čarovali se společným majetkem a hospodařili s ním tak různě, krásně i hrůzně, že ze společného majetku nezbylo skoro nic, jenom každý volič v malé zemi nevlastnil už ani malinkou část společného majetku, ale jen část velkého společného dluhu. A to se dělo dlouhé roky. A ti noví vyvolení se taky začali kamarádit s těmi nejvyvolenějšími v celé Evropě. S těmi nejvyvolenějšími ze zemí odkud byli právě nevoliči, kupující majetky v malé zemi. A ti nevyvolenější v Evropě sem tam začali posílat do malé země nějaké ty peníze, aby je bylo možno dát jako podporu těm místním voličům i zahraničním nevoličům, kteří si nakoupili části kdysi společného majetku malé země. A protože lidé, když se jim k tomu vytvoří vhodné podmínky, jsou občas tvorové nepoctiví, tak sem tam někdo trochu zašvindloval, nebo zapodváděl, aby dostal peníze od evropských vyvolených, i když na ně třeba neměl vůbec nárok. A taky ti místní noví vyvolení sem tam zašvindlovali, aby místním vlastníkům kdysi společného majetku přihráli nějaké ty peníze, které jim vlastně nenáležely. A ti místní vlastníci za to vyvoleným a jejich partajím přihrávali zase sponzorské dary a všichni byli spokojení, jen ti obyčejní voliči, kteří teď neměli společný majetek, ani peníze, ale jen společné dluhy, tak ti voliči byli mírně rozladění a s nostalgií vzpomínali na doby, kdy dluhy neměli a naopak jim všem patřil majetek celé jejich země, i když o něm tehdy rozhodovali jen ti tehdejší vyvolení.

A pak bylo jednou takhle před volbami a současní vyvolení se mezi sebou poškorpili, snad o peníze, snad o ženskou, to už nikdo ani neví, a jedni začali říkat, že ten jejich kolega vyvolený, se kterým celé čtyři roky vládli celé zemi, je vlastně zloděj, protože neměl právo si brát nějaké peníze od těch evropských vyvolených. A hádali se až z nich peří a chlupy lítaly. A ten volič, který si pamatoval dávné doby společného majetku, dobu příchodu nových vyvolených, desetiletí rozdávání, rozprodávání a rozkrádání toho kdysi společného majetku té malé země, ten volič se před těmi volbami zamyslel a zanaříkal: "Ach ouvej, já nešťastný, koho já mám volit? Ty, kteří rozdali, rozprodali a nechali rozkrást společný majetek nás všech? Nebo toho, kdo prý ukradl peníze od evropských vyvolených? Ty, kteří léta okrádali voliče své země, nebo toho, který okradl cizí? Ach ouvej, ouvej, je to těžká volba, keď všetci kradnú!"

A jak se ten volič rozhodl, milé děti? To nikdo neví.

Ale ponaučení z pohádky plyne: I když všichni kradou, není to důvod nejít k volbám.

CHCETE NÁS KONTAKTOVAT?