Proč se nebát války?

Tak se posunujeme krok za krokem blíž k válce s Ruskem. Předposledně k tomu posloužil britský špión, kdysi vězněný v Rusku, kterého Rusové před cca osmi lety vyměnili s Brity za svoje špióny ve Spojeném království. Naposledy tvrzení, že malajsijské letadlo na Ukrajině sestřelili Rusové. Moderní český člověk, ochránce lidských práv, demokracie a svobody, má v tom dnes mnohem jasněji, než měl Hitler před zinscenovaným "polským útokem" na vysílač v Gliwicích, což se pak stalo oficiální záminkou pro napadení Polska fašistickým Německem. Hitler možná nebyl gentleman, ale přece jen považoval za nutné mít v ruce nějaký "hmatatelný" důkaz o tom, že "si Poláci začali první". A tak německé fašistické komando, převlečené do polských uniforem přepadlo vysílač a Hitler mohl vyhlásit Polsku válku. To byly ještě doby, kdy se války vyhlašovaly oficiálně přes velvyslance. Časem některé státy usoudily, že je to zbytečná byrokracie. Napřed se sice ještě postaru, jako kdysi, taky vyhrožuje a dávají se ultimáta, ale pak hned letí bombardéry, nebo velkokapacitní letouny s výsadkovými komandy, zpravidla podpořené výsadkovými plavidly (pokud tedy je země dostupná po moři). Jaképak vyhlašování války? Nějakou dobu ještě bylo módou získávat mandát OSN k nějaké takové pokrokové, mírotvorné a humanitární válce. I tato praxe se záhy ukázala jako nepraktická a tak se dnes bombarduje a střílí tak nějak nevyhlášeně, zato vždycky výhradně z ušlechtilých pohnutek.

Někdy v roce 1938 čtyři evropští státníci v Mnichově, ve jménu ušlechtilého cíle zabránit válce v Evropě, podepsali tzv. Mnichovskou dohodu a nechali fašisty zabrat část jedné demokratické zemičky uprostřed Evropy. A neudělali nic ani poté, co stejní fašisté chtěli už ne jen část té zemičky, ale zemičkou celou a tak ji přinutili stát se Protektorátem Čechy a Morava. No a pak přišel ten "polský přepad" v Gliwicích a mohlo se už konečně vytáhnout směr Rusko.

Doba se stále zrychluje, není už čas na zdržování a nákladné inscenace falešných přepadů. A tak se válečné záminky zjednodušují. Stačí náš, kdysi Ruskem odhalený agent, kterého dnes už stejně nepotřebujeme, trocha jakési chemikálie a průmyslové kamery v hypermarketu jednoho našeho města. Každému je pak hned zřejmé, čí tajná služba toho člověka otrávila, čím i kdo k tomu dal rozkaz. Mohou za to ruský imperialismus a komunismus a diktátor Putin, který dnes vládne rukou krutější, než poslední Romanovec. Je přirozeně jasné, že ta údajná otrava je vlastně válečný akt a že je třeba se tomu rozhodně postavit, společně s celým obranným souručenstvím našich druhů ve zbrani. Nejspíš tedy přijdou sankce, ultimáta a pak snad rovnou ty bombardéry. I když je to trochu risk, protože ti zlí Rusové mají nějaké ty atomové bomby a dost raket, aby je rozeslali rekomando po celém světě. Ale ono se třeba spoléhá, že když se půjde do Ruska bez jaderných zbraní, tak Rusové udělají to samé a žádné Hirošimy ani Nagasaki se opakovat nebudou. První půjdou nacionalističtí mladíci z pobaltských republik, společně s revanšismem nadopovanými Poláky a (možná) přizvanými ukrajinskými neplatiči plynu, podporováni od jihu Bulhary a Rumuny (nebo spíš americkými jednotkami z tamních základen), hned pak Slováci, Češi, Maďaři (snad necuknou, jako s těmi migranty), a jednou třeba i kluci němečtí, to aby se podívali, kde jejich dědečkové bojovali za Třetí říši, proti komunismu a za vyhlazení a zotročení Slovanů. Ty chytřejší země pošlou hlavně své bombardéry a stíhačky, případně lodě, ponorky a rakety, které se dají odpálit hezky z dálky - to aby se jejich klukům náhodou v první linii nic nestalo. Jak to dopadne? No, asi jako vždycky už někdy od dob polských a mongolských výbojů na území Rusi. Možná to bude trvat pár týdnů, měsíců, let, nebo dokonce století, ale nakonec to dopadne jako už tolikrát. Rusko bude zase ruské a ti nenávidění Slované budou zase budit zášť svých neslovanských nejen sousedů, ale všech, kterým leží ruské bohatství odedávna v žaludku.

A tak bychom mohli v klidu my, co ještě přemýšlíme, pamatujeme a známe pár historických fakt, upadnout do těžké deprese. Pokud v ní už ovšem, díky stavu naší vlasti i celého světa, dávno nejsme. Mohli bychom trnout, jak dopadnou naši synové a vnukové někde na východní frontě. Mohli bychom přemýšlet, kde se ukrýt před bombami, raketami a kde rychle sehnat ochrannou plynovou masku, když sklady Civilní ochrany byly už dávno zprivatizovány a rozkradeny a z krytů byly udělány diskokluby, sklady, nebo ruiny, podobně jako z nejmodernější specializované vojenské nemocnice. Mohli bychom přemýšlet, kde pak seženeme nějaké jídlo a taky dřevo na otop, když už ten plyn nejde a elektřina stačí sotva na nabití mobilu, kterým se ale stejně nikdo v rozbité síti nedovolá. To všechno bychom mohli. Mohli bychom si myslet, že naše vlast definitivně, sto let po svém znovuzrození, navždy zaniká, že jsme zpátky o třičtvrtě století. Ale dá se na to dívat taky jinak. Každá válka totiž vyžaduje dát lidem do rukou zbraně. Pravděpodobně se tak stane i nyní. Dokonce navzdory směrnicím Evropské unie. A právě v tom je ta naděje. Fidel Castro kdysi řekl, že "demokracie - to je dát zbraně lidem". A ačkoliv dnes už málokdo docení tuto nezpochybnitelnou pravdu, tak tyto zbraně znamenají v rukou lidu jedinou šanci, jak se vymanit z diktátu peněz a soudobého pojetí globalizované demokracie, z diktatury aktivistických hnutí, z marasmu lží a všudypřítomné propagandy, ať už přichází z kterékoliv strany a z jakéhokoliv zdroje. Je naděje, že válkou rozvrácené státní a politické struktury budou nově přebudovány způsobem, který bude myslet nejen na prospěch nejmajetnějších elit a všehoschopných kariéristů, ale taky na normální, řadové občany, na ty, co vytvářejí veškeré bohatství lidské civilizace, ty, kteří jsou dávnými nositeli přirozených mravních hodnot, ty, kteří jsou ale také nositeli naší dávné tradice, ty, co dělají náš národ národem a naší zemi opravdovou vlastí.

Tak se nadcházející války nebojme, ale naopak - využijme ji k pokroku a nápravě neutěšených a nepřirozených poměrů nejen v naší zemi, ale v celém světě.

I když by bylo mnohem lepší, dosáhnout stejného cíle bez zbraní a spousty mrtvých.